Přirozené vodní cesty

            Přirozené vodní cesty tvoří zejména velké nížinné vodní toky a vodní toky s velkými celoročními průtoky, které jsou dostatečně široké a hluboké pro plavbu říčních lodí. Neopomenutelnou vodní cestou mohou být také velká jezera a údolní vodní nádrže, kde vzdutí zabezpečuje přehrada s vysokou pevnou hrází, a nebo nižší pevný, popř. pohyblivý jez.

            Přirozené vodní průtoky v řekách se v průběhu roku mění, toto způsobuje především změny hloubek, což je důležitým faktorem pro provozování plavby. Hloubka vody v korytě řeky je za určitého průtoku závislá na sklonu dna a jeho morfologických vlastnostech, kterými je sklon, rozměry, tvar a drsnost. Na dolních úsecích řek, které procházejí rovinatým územím, jsou sklon dna, drsnost koryt řek a kolísání průtoků poměrně malé. Tím jsou i změny hloubek vody relativně mnohem menší než na jejich středních nebo horních úsecích. Z tohoto důvodu mají dolní rovinné úseky řek značně příznivější podmínky pro přirozenou splavnost. Na některých úsecích přirozeně splavných řek, je nutno pro zajištění bezproblémové splavnosti odstraňovat překážky plavby tvořené například skálou, balvany, kameny, hrubým štěrkem na dně koryta, či jemnými naplaveninami.

            Úseky řek, které mají méně příznivé podmínky pro plavbu, ať již je to hloubka vody při malých průtocích, kdy hladina klesá pod potřebnou hodnotu plavební hloubky a zabraňuje tím celoročnímu využití plné nosnosti plavidel a v období sucha může vést až k nežádoucímu zastavení plavby. Vodní doprava se pak stává nespolehlivou a vzhledem k nedostatečnému využití lodního prostoru vzrůstají i provozní náklady na dopravu. K tomu ještě často přistupuje nevhodný tvar, nebo šířka těchto řek. Tyto nedostatky, je možné měnit umělým zásahem, kterým se zlepší nebo trvale zabezpečí splavnost řek. Podle typu technického zásahu se jedná buď o splavnění toku regulační, nebo kanalizační (plavebními stupni v korytě řeky).