Splavnění řek regulací
Splavnění řeky regulačními úpravami zahrnuje soustavné úpravy plavební dráhy, břehů řeky a vytvoření plynulého jednotného koryta o přibližně stejném sklonu dna řeky a její dostatečnou šířkou, do které jsou koncentrovány všechny malé a střední toky pro zajištění co nejstálejšího stavu vody v řece. Tato úprava se spojuje s vylepšováním průtoků a tím i hloubek vody v toku pro plavbu zejména v období sucha, které se realizuje především vypouštěním vody z přehradních nádrží, které jsou budovány v povodí splavňovaného toku (regulované dolní Labe).
Řeky splavněné kanalizováním
Splavnění řeky kanalizační metodou je složeno z úpravy koryta (regulačně splavněné řeky) a z výstavby soustavy (kaskády) zdymadel, jezů, nebo přehrad, s plavebními komorami, nebo lodními zdvihadly pro jejich překonání, kterými se dosáhne trvalého zvýšení hladiny v jednotlivých zdrží řeky i při minimálních průtocích vody, takže na celém takto splavněném úseku řeky je po celý rok zabezpečena dostatečná plavební hloubka. Místa na toku, kde nelze z místních důvodů zajistit potřebnou plavební hloubku se obcházejí výstavbou laterálních, nebo derivačních plavebních kanálů, které mohou ovlivňovat délku toku.
Řeka se kanalizuje hlavně tehdy, jestliže jejím regulačním splavněním není možno trvale zajistit potřebnou plavební hloubku a šířku vodní cesty na toku. Kanalizační splavnění toků plavebními stupni je sice nákladnější než splavnění regulační, ale na druhé straně je zase výhodnější, protože se tím zajistí nejen plnosplavnost vodního toku, ale i komplexnost využití této vody (čerpání vody z jezových zdrží pro závlahy okolních pozemků, nebo pro využití v průmyslu, využití k výrobě elektrické energie ve vodních elektrárnách, rozšíření a vylepšení rekreačních možností obyvatelstva a s tím spojenou možnost vytvoření nových pracovních míst).
Poznámka: Historickým mezníkem pro rozvoj vodní dopravy byl vynález plavební komory v italské renesanci v letech 1439 – 1443, využitý poprvé ve městě Viarenna na kanálu Naviglio Grande v severní Itálii. Jako stavitelé jsou uvedeni inženýři Filip z Modeny a Fioravante z Bologny. K vývoji svými návrhy přispěl také Leonardo da Vinci. Toto zařízení umožnilo překonávat plavebními stupni i větši výškové rozdíly. První plavební komory v českých zemích byly vybudovány na řece Moravě u jezu v Rohatci v r.1722 a na horní Vltavě v Županovicích v r 1729.
Průplavy
Průplavy jsou uměle vybudované vodní cesty, které spojují přirozeně splavné, nebo splavněné toky v integrovanou síť vodních cest. Tato síť je budována tak, aby trvale zajišťovala dobré plavební podmínky (především dostatečnou plavební hloubku a šířku) i dobré směrové podmínky (do terénu dobře začleněná plynulá plavební trasa s velkými oblouky, možným zásobováním vodou z přirozených vodotečí a s dobrou dopravní přehledností).
