Splavnost Labe - současný stav
Úsek Labe od Mělníka po Ústí nad Labem –Střekov, je významně upraven, v letech 1901 – 1936 zde bylo postupně po proudu vybudováno šest plavebních stupňů pro zabezpečení stálých a větších plavebních hloubek Labe v kombinaci s úpravou toku pro plavební účely, zvýšení protipovodňové ochrany, odběr povrchové vody, energetika, zemědělské závlahy se stabilizací hladiny podzemních vod, atd.. Poslední realizovaná stavba je zdymadlo Střekov, postavené v roce 1936. Další projektové, přípravné a realizační práce pro návazný úsek mezi zdymadlem Střekov – státní hranicí pro zlepšení plavebních podmínek a sjednocení ponorů na dolním Labi byly přerušeny 2. světovou válkou.
Navazující území mezi Ústím nad Labem; Střekovem a státní hranicí ČR/SRN je cca 40 km dlouhý volně proudící úsek českého dolního Labe. V důsledku vysokého spádu se jedná o rychle proudící úsek toku. Průtoky v Labi značně kolísají jak v průběhu roku, tak i z roku na rok. Nízké průtoky se vesměs vyskytují v pozdním létě a na podzim. Předpokládá se, že tato charakteristika bude ještě zdůrazněna vlivy klimatických změn. Současné nízké průtoky ovšem neodpovídají přirozenému stavu, protože jsou významně ovlivňovány zejm. cíleným nalepšováním průtoků dolní Vltavy pro sanační průtoky v Praze z nádrží vltavské kaskády a tím i na dolním Labi.
Úsek mezi Střekovem a stání hranicí ČR/SRN je regulováný tok na tzv. malou vodu realizovanou v konci 19. století, tj. nejsou zde přítomny žádné vzdouvací objekty a plavební podmínky jsou závislé na morfologii koryta Labe a na aktuálních hydrologických podmínkách. Tento úsek je identifikován jako základní úzké hrdlo, respektive překážka, zásadním způsobem ovlivňující efektivnost vodní dopravy na labsko-vltavské vodní cestě. Významným problémem jsou plavební úžiny v intravilánu Děčína, tzv. Heger pod Tyršovým mostem a úsek u železničního mostu v Děčíně a dalších 11 plavebních úžin s říčními peřejemi a s minimálními plavebními hloubkami při stanoveném úsekovém ponoru mezi Hřenskem a zdymadlem Střekov. Ze statistik vyplývá, že za poslední dvě desetiletí, v průměrně vodném roce bylo v tomto úseku vhodného ponoru 140 cm dosaženo jen po dobu 155 dnů v roce.
Tok Labe je zejména pod Děčínem sevřen v hlubokém kaňonu, niva inundace je zde velmi úzká a daný úsek je z hlediska hodnoty přírody a krajiny v rámci podmínek ČR ojedinělý a cenný. Zmiňovaný úsek je však současně významně antropogenně ovlivněn a to zásahy, které započaly už před několika stoletími. Koryto toku je regulováno a zúženo pro zlepšení plavebních hloubek úpravou na střední vody, dno toku je dlouhodobě stabilizováno velkými vodami dnovou dlažbou a tato je zachována i prováděnými prohrábkami tak, aby bagrováním po povodních nebyly změněny dnové morfologické poměry a břehy jsou opevněny na většině míst kamenným záhozem nebo rovnaninou.
